VETERINÁRNÍ KLINIKA MEDIPET

PRAXE PRO MALÁ ZVÍŘATA ZLÍN

Česky English Deutsch

Pohotovostní služba:

577 222 737

Veterinární klinika Medipet Zlín - specializace ORTOPEDIE

DĚDIČNÉ ORTOPEDICKÉ VADY

MVDr. Jiří Jahoda

DKK – dysplazie kyčelního kloubu

Dysplazie kyčelního kloubu je dědičné vývojové onemocnění, které je vyvoláno laxitou kyčelního kloubu u rostoucích psů. Na výskytu DKK se podílí jak vnitřní, tak i zevní příčiny. Mezi vnitřní příčiny patří dědičnost, jde o polygenní genotypický znak, jehož shodná „kvalita i kvantita“ se však ve fenotypovém projevu může značně lišit. Fenotypový projev je ovlivněn podmínkami chovu, kam patří především výživa, zátěž pacienta v růstu, prodělaná souběžná onemocnění, traumata, tělená hmotnost . Štěně se tedy nerodí s DKK, ale pouze s jejími genetickými předpoklady, které jsou během růstu ovlivněny celou řadou zevních faktorů, což dohromady vytvoří daný fenotypový projev DKK u daného pacienta.

Snahou organizací využívajících pracovní psy je co možná nejrychlejší diagnostika tohoto onemocnění vzhledem k výběru vhodných jedinců pro jejich další pracovní zařazení. Stejně tak veterinární medicína usiluje o co nejranější diagnostiku tohoto onemocnění z důvodu eventuální možnosti brzké chirurgické nápravy a eliminace dopadu tohoto onemocnění v podobě degenerativního kloubního onemocnění v pozdějším věku na pacienta.

V minulosti byla diagnostika DKK prováděna po dokončení skeletálního růstu, podle plemen mezi 1. a 2. rokem života. V tomto období, kdy je již vývoj skeletu dokončen, je možné stanovit Norberg-Olsonův úhel, který se dlouhou dobu považoval za jediné objektivní kritérium stanovení velikosti, tedy kvantity DKK. I dnes je hodnota tohoto úhlu při posuzování DKK dle FCI jedním z hlavních posuzovacích kritérií, ke kterému však přistupují i další faktory. K nim patří zejména projevy osteoartrózy a souměrnost první třetiny kloubní štěrbiny (kraniodorzální kloubní plocha) kyčelního kloubu na ventrodorzálním extenzním rentgenovém snímku. V době dosažení skeletální dospělosti jsou u pacienta s DKK kyčle většinou již klinicky pevné, což je dáno fibrotizací kloubního pouzdra a vznikem degenerativních změn. V tomto období se z léčebného hlediska již nedá ovlivnit stupeň DKK, ale dá se pouze vhodným způsobem zmírnit dopad DKK na pohybový aparát.

Snaha o co nejranější diagnostiku DKK vychází z předpokladu, že DKK ve své podobě, jak je rentgenologicky odhalena po dokončení skeletálního růstu, je předznamenána větší laxitou kyčlí během růstu štěněte. Z této úvahy vychází systém posuzování známý pod názvem PennHip. Jde o stanovení stupně laxity kloubu kyčelního u rostoucího štěněte, jehož výsledek nám má předpovědět, jaký stupeň DKK lze u jedince předpokládat po dosažení skeletální dospělosti. Stupeň laxity je určován indexem laxity, který je dán poměrem mezi průměrem hlavice femuru a rozdílem vzdáleností středu hlavice femuru od středu kružnice vložené do acetabula na distrakčním snímku. Pro každé plemeno psů byla stanovena specifická hodnota indexu této laxity, přičemž se dá stanovit u štěněte nejdříve ve 20. týdnu po narození. Tato ranná diagnostika laxity nám dovoluje vyslovit ve velmi mladém věku štěněte předpokládaný stupeň budoucí DKK u skeletálně dospělého psa, což má význam nejenom pro včasné vyřazení jedince ze zařazení do výcviku pracovních psů, ale také nám umožňuje nové možnosti v terapii DKK. Při stanovení vyššího stupně laxity kyčelního kloubu se můžeme pokusit o tzv. nápravné chirurgické zákroky, které mohou ovlivnit výsledný stupeň DKK u dospělého psa a tak výrazným způsobem ovlivnit rychlost a velikost následně se rozvíjejícího degenerativního onemocnění kyčelních kloubů, což ve svém důsledku může výrazným způsobem ovlivnit klinickou manifestaci DKK a způsob terapie DKK u dospělého jedince. Z lékařského i etického hlediska by po provedení takového chirurgického zákroku měli být tito jedinci vyřazeni z chovu.

Způsob léčby DKK závisí na klinických příznacích, stupni artrózy, věku, tělesné hmotnosti psa i na finančních prostředcích majitele. Mezi nechirurgické metody patří užívání nesteroidních protizánětlivých preparátů, kortikosteroidů a čistých analgetik. Pro možné vedlejší účinky se snad s vyjímkou carprofenu (Rimadyl) nedoporučuje dlouhodobá léčba těmito přípravky. Navíc dlouhodobé výsledky konzervativní terapie nejsou tak dobré jako u operačních technik. Rekonstrukční chirurgické techniky si kladou za cíl zlepšení biomechanické funkce kyčelního kloubu obnovením souběžnosti kloubních ploch (např. totální náhrada kyčelního kloubu). Paliativní zákroky odstraňují vedení bolesti z postiženého kloubu (např. denervace).

Denervace kloubního pouzdra u DKK

Klinicky nejzřetelnější příznak dysplazie kyčelního kloubu u psů je kulhání, které je způsobeno bolestí v kyčelním kloubu. Největší koncentrace senzitivních nervů z kloubu je lokalizována v kloubu v místech působení největšího tlaku. Následně kloubní pouzdro je natahováno nejvíce dopředu a vně – tedy do stran s největším počtem receptorů bolesti. Chirurgická metoda denervace kompletně zničí kloubní větve nervu hýžďového, nervu sedacího a v okostici větve nervů svalů situovaných kolem kloubu. Přeruší tedy vedení bolesti z postiženého kloubu a zamezí tak jejímu vnímání zvířetem. I když denervace ve srovnání s rekonstrukčními technikami řeší jen klinické příznaky, nesporně vede k přerušení bludného kruhu bolest – svalová atrofie – slabost – více bolesti …. Léčba metodou denervace zesiluje pánevní a stehenní muskulaturu, což stabilizuje kyčelní kloub. Tuto techniku mohou podstoupit jak velmi mladí, tak i velmi staří psi. Ve srovnání s mnohem invazivnějšími metodami (např. trojitá osteotomie pánve nebo totální náhrada kyčelního klobu) je denervace časově mnohem kratší, minimálně invazivní, nevykazuje těžké komplikace a je finančně mnohem méně náročná.

Totální náhrada kyčelního kloubu (THR)

je metoda ošetření, která při správném provedení umožňuje pacientovy plnou funkční náhradu za postižený kloub kyčelní. Protože jde o zákrok jehož finanční zatížení je vysoké, mělo by před samotným zákrokem dojít ze strany operatéra k velice pečlivému zvážení volby tohoto léčebného postupu. Pečlivý výběr pacienta, vhodné načasování chirurgického zákroku a volba typu implantátu jsou základními předpoklady pro úspěch takové léčby.

DKL – dysplazie loketního kloubu

Dysplazie loketního kloubu (DLK) je dědičné onemocnění založené působením více genů. Příčinou je nesouběžnost kloubních ploch kosti pažní, vřetenní a loketní. Výsledkem je pak fragmentace processus coronoideus medialis (ulomení vnitřního korunního výběžku), izolovaný processus anconeus /háčkovitý výběžek okovce/, případně i osteochodróza. Onemocněním trpí hlavně velká a obrovská plemena psů.

Izolovaný háčkovitý výběžek kosti loketní (UAP - Ununited Anconeal Process)

Tato vada se nejčastěji vyskytuje u německých ovčáků, v menší míře mohou být postižena chondrostrofická plemena baset a anglický buldok. Loketní výběžek se u psů těchto plemen vyvíjí jako samostatná kostnatějící část nezávisle na růstu kosti loketní. Přeměna chrupavčitého základu loketního výběžku v kost začíná u německých ovčáků kolem 12. týdne stáří a ke kompletnímu spojení s kostí loketní dochází v 16. až 24. týdnu stáří. Proto bychom měli k vyslovení definitivní diagnózy vyčkat stáří minimálně šesti měsíců.

Psi s izolovaným loketním výběžkem začínají střídavě kulhat na postiženou končetinu mezi 5. až 9. měsícem stáří, kulhání se postupem času zhoršuje. Diagnóza tohoto onemocnění se potvrdí rentgenologicky. Rentgenujeme vždy oba loketní klouby jednak pro srovnání a jednak k posouzení i druhého kloubu, jelikož v 10-30 % případů bývá toto postižení oboustranné. Léčbu je možno provést několika metodami podle individuálních podmínek. Nejčastěji je používána metoda chirurgického odstranění izolovaného loketního výběžku z kloubu. Nedávná studie, která sledovala 65 měsíců po operaci funkci končetiny po odstranění loketního výběžku mezi 5. - 12. měsícem stáří, měla překvapivé výsledky. I přes vyvíjející se artrózu a snížení rozsahu pohybu v kloubu byla funkce končetiny hodnocena jako dobrá až výborná v 90 % případů. Pacienti se tak mohli vrátit ke svému původnímu pracovnímu zaměření jako lovečtí či služební psi bezpečnostních jednotek. Velmi dobré výsledky vykazuje také chirurgická metoda protětí kosti loketní. Ta se využívá u rostoucích zvířat v případech nerovnoměrného vývoje kostí předloktí.

Odlomený korunní výběžek kosti loketní (FCP - Fragmented Coronoid Process)

Tato vrozená porucha loketního kloubu postihuje zejména zlaté a labradorské retrívry, rotvajlery, bernské salašnické psy. Vyvolávající příčinou je nesprávné utváření loketního kloubu, v jehož důsledku dochází k vyvíjení nepřiměřeně velkého tlaku na korunní výběžek. Příčinou odlomení korunního výběžku může být také poranění. Poškození vřetenní kosti v období růstu může zastavit její další vývoj a vzniká tak při pokračujícím růstu kosti loketní růstová deformita předloktí, což může také vést k odlomení korunního výběžku. Onemocnění se začne projevovat od 5. měsíce stáří kulháním. To vzniká bud' po zátěži nebo i po delším odpočinku - než to pes tzv. rozejde. Jak kulhání přestává, zvyšuje se jeho intenzita. Rentgenologickou diagnózu stanovíme podle druhotných degenerativních změn v loketních kloubech. Ty jsou zřejmé po 7. měsíci stáří. Jelikož rentgenologická diagnostika nemusí jasně prokázat toto onemocnění, konečnou diagnózu potvrdí operace loketního kloubu nebo artroskopie. Léčba spočívá v odstranění odlomeného korunního výběžku.

LUXACE PATELY

Luxace pately (vykloubení čéšky) je relativně časté onemocnění kolenního kloubu psů. Je typické anatomickými změnami pánevní končetiny, které vedou následně ke změně polohy čéšky do abnormální pozice. Podle směru se luxace pately dělí na mediální, kdy čéška luxuje na vnitřní plochu kolene a laterální, kdy čéška luxuje vně. Častější je mediální luxace, představuje cca 80 % všech případů. Podle příčiny vzniku dělíme luxaci pately na vrozenou a traumatickou. Vrozená luxace čéšky je podmíněná geneticky, tzn. predispozice k tomuto onemocnění se dědí a postižení jedinci by neměli být používáni k dalšímu chovu. Nejčastěji se s mediální (vnitřní) vrozenou luxací setkáváme u malých a trpasličích plemen. Vrozenou laterální (vnější) luxací pately jsou naopak častěji postižena velká a obří plemena psů. Léčba je závislá od stupně postižení. Závažnější stavy se řeší chirurgicky, s případnou operací není vhodné vyčkávat do dospělosti z důvodu prevence vzniku závažných deformit celé pánevní končetiny. Posuzování luxace pately se u nás provádí podle Singletonovy klasifikace:

Stupeň 1: habituální luxace patelly, která příležitostně vede k nošení pánevní končetiny. Čéšku lze manuálně vykloubit při extenzi končetiny, po uvolnění se ihned vrací do kladky kosti stehenní. Krepitus není evidentní.

Stupeň 2: habituální luxace pately s intermitentním kulháním, pes častěji nosí pánevní končetinu. Patela se jednoduše vykloubí manuálně či rotací tibie, po uvolnění se vrátí zpět. Při reluxaci se může objevit bolestivá reakce a krepitus z důvodů místních erozí chrupavky na distální části pately a okraji kladky mediálního kondylu femuru. Tuberositas tibiae je deviována do 30 stupňů od střední osy.

Stupeň 3: stacionární luxace pately s rotací tibie a deviací tuberositas tibiae od 30 do 60 stupňů. Repozice je možná extenzí končetiny v kolenním kloubu a derotací tibie, k reluxaci dojde ihned po uvolnění. Kladka je mělká nebo plochá, deformována je jak tibie, tak femur.

Stupeň 4: stacionární luxace pately s rotací tibie a deviací tuberositas tibiae o 60-90 stupňů. Kladka je mělká nebo zcela chybí. Repozice je nemožná, úplná extenze končetiny v koleni je omezena svalovou kontrakcí.

OCD – osteochondróza

Onemocnění je způsobeno poruchou endochondrální osifikace chrupavek (defekty krevních kanálků chrupavky s následným neprokrvením a nekrózou). Nejčastěji se setkáme s postižením nezralé kloubní chrupavky v kloubech ramenním, loketním, kolenním a hlezenním. Velká a obří plemena jsou pro tuto chorobu typická, na prvních místech se jedná o retrívry, rotvajlery, německé dogy, německé ovčáky, bernardýny, boxery a bernské salašnické psy. Klinicky se osteochondróza manifestuje ve stáří 4-9 měsíců. Majitel zjišťuje slabé až střední kulhání na postiženou končetinu, které se zmírňuje po odpočinku a zhoršuje po zátěži, kloub je při pasivním pohybu bolestivý, může být zřetelný jeho otok. Vyvolávajících příčin je několik. Uplatňují se poranění, místní neprokrvení, faktory dědičnosti, rychlý růst jedince a způsob výživy. Koeficient heritability se pohybuje v rozmezí 0,25-0,45. Diagnostika je založena na klinickém a rentgenologickém vyšetření. Nejrychlejší návrat k normální funkci končetiny zajišťuje léčba chirurgická. Ta spočívá v minimálně invazivním přístupu ke kloubu, odstranění uvolněné kloubní chrupavky, kyretáž nebo foráž kosti pod defektem chrupavky pro rychlé vyhojení fibrózní chrupavkou. Obnovu kloubní chrupavky můžeme zajistit také transplantací autoštěpů (mozaikoplastika). Bezprostředně po operaci aplikujeme (podle postiženého kloubu) fixační obvaz k zamezení vzniku pooperačního otoku, absolutní klid na 1-2 týdny, pak na 4 týdny pohyb na vodítku a rehabilitační program pro zajištění rychlé obnovy funkčnosti končetiny s minimálním rizikem vzniku svalové atrofie a přetěžování opačné končetiny.

Legg-Calve-Perthes onemocnění hlavice kosti kyčelní (ischemická nekróza hlavice kosti kyčelní). Vyskytuje se především u teriérů, u west highland teriérů je pravděpodobná autosomálně recesivní dědičnost. Rentgenologicky se projevuje nerovnoměrnou opacitou hlavice femuru, špatně ohraničenými radiolucentními ložisky osteolýzy hlavice, deformitou a kolapsem hlavice, rozšířením krčku, subluxací hlavice a varózní deformitou krčku. V chronických případech jsou patrné i příznaky osteoartritidy a úbytku svalů. Nález je často bilaterální. Řešením je nejčastěji chirurgický zákrok – resekce krčku a hlavice kosti stehenní a následné vytvoření pakloubu.

Panosteitis

Je spontánně vznikající a samovolně ustupující onemocnění diafýz a metafýz rourovitých kostí, postihuje nejčastěji mladé psy velkých plemen (hlavně německý ovčák). Příčina není dosud známa. Projeví se mírným až silným kulháním, postihuje jednu nebo více končetin, může recidivovat. Terapie spočívá v klidovém režimu a podávání léků tlumících bolest.

Hypertrofická osteodystrofie

Je vývojové onemocnění dospívajících psů velkých plemen, projevuje se zduřením a bolestivostí metafýz dlouhých kostí. Terapie je podpůrná, podáváme nesteroidní protizánětlivé léky, u oslabených infúze a upravujeme dietu s nadbytkem vitamínů a minerálních látek.

Zvýšený výskyt u některých plemen a chovných linií zaznamenáváme u přetržení předního zkříženého vazu v koleni. Podle Ackermanovy publikace The Genetic Connection – a guide to health problems in purebred dogs – za degenerací vazu, který se pak snáze přetrhne, stojí vlivy obezity, osteoartrózy, buněčné změny uvnitř vazu a genetika. Z ostatních chorob s předpokládanou dědičností, ale s nízkým výskytem v populaci psů, je možné jmenovat tyto: myopatie buviérů, kraniomandibulární osteopatie, idiopatická multifokální osteopatie, myositis m. masseter, svalové dystrofie, myoklonus, myotonie, osteochondrodysplazie a osteogenesis imperfekta.

Veterinární ordinace Medipet
facebook Veterinární klinika Medipet
ČAVLMZ
AAHA
ESVOT
ECVO
ESVC

Veterinární klinika Medipet, Broučkova ul. 5395, 760 01 Zlín, Česká republika

úvod / kontakt / medipet@post.cz