KARDIOLOGIE
1. PŘÍPAD NEDOMYKAVOSTI DVOJCÍPÉ CHLOPNĚ
šipky ukazují
vysokou
a širokou vlnu
desetiletý pudl
Willy
Jedním z nejčastějších onemocnění srdce u psů je tzv.endokardióza neboli degenerativní onemocnění srdečních chlopní. Vyskytuje se především u malých plemen psů. Mezi nejčastěji postižená plemena patří zejména pudl, jezevčík, malý knírač, kavalír King Charles španěl a ostatní španělé. Poslechový nález na srdci se většinou začíná objevovat u psů ve středním věku, ale ke klinickým příznakům následného srdečního selhání zpravidla dochází až ve vyšším věku, tj.nad 7 let. Velký podíl na výskytu této srdeční vady má genetická dispozice.
Degenerativní změny na srdečních chlopních mají za následek jejich nedomykavost. Při každém srdečním stahu pak dochází k patologickému zpětnému toku krve přes neuzavřenou chlopeň a k městnání krve před postiženou chlopní. Pro udržení normálního krevního oběhu musí srdce pracovat usilovněji, dochází ke zbytnění srdeční svaloviny a zvýšení frekvence srdečních stahů. Po určitém období kompenzace však zpravidla dojde k vyčerpání srdečního svalu a objevují se příznaky srdečního selhání. Selhání srdce při nedomykavosti dvojcípé chlopně se projevuje městnáním krve v malém plicním oběhu. V důsledku zvýšeného tlaku krve v plicním řečišti dochází k přestupu tekutin z plicních cév do plicních sklípků a vzniká tzv. edém plic. U nemocného psa se projevuje především dušnostmi a kašlem. Při nedomykavosti trojcípé chlopně dochází naopak k městnání krve ve velkém tělním oběhu. Příznaky tohoto stavu nebývají tak dramatické jako při stagnaci krve v plicích. Při hromadění tekutiny v dutině břišní může dojít k otoku břicha, výjimečně dochází i k otoku končetin.
Specifická léčba degenerativního onemocnění chlopní u psů neexistuje. Definitivní vyléčení této nemoci by znamenalo pouze použití umělé chlopně. V léčbě nemocných psů se zaměřujeme především na potlačení následků srdečního selhání. K těmto účelům používáme léky snižující krevní tlak, léky zabraňující hromadění tekutin v organismu, léky posilující srdeční stahy a léky zpomalující srdeční frekvenci a upravující srdeční rytmus. Při vhodně zvolené kombinaci léků je možné prodloužit psům život na poměrně dlouhou dobu, řádově až o několik let.
Toto onemocnění si můžeme přiblížit na případu desetiletého pudla samčího pohlaví jménem Willy. Pes byl přiveden do naší ordinace pro několik dní trvající záchvatovitý kašel, který byl nejhorší zejména při rozrušení (vítání majitelů, radost, rozčilení, štěkání). Jiné příznaky majitel neuváděl, pes normálně jedl i pil.
Při klinickém vyšetření byl nápadný především výrazný dmýchavý srdeční šelest s největší intenzitou na levé straně hrudníku v oblasti dvojcípé chlopně. Podle charakteru a lokalizace šelestu bylo zřejmé, že se jedná o nedomykavost dvojcípé chlopně. Pro upřesnění klinické diagnózy jsme psovi zhotovili rentgenový snímek hrudníku a provedli jsme vyšetření srdce pomocí EKG. Na rentgenovém snímku bylo patrné oboustranné zvětšení srdce. Především v důsledku zvětšení levé komory a předsíně docházelo zespoda k tlaku na průdušnici a k jejímu odtlačení až k páteři. V oblasti plicního pole byla patrná zvýšená náplň plicních cév. Na EKG záznamu jsme zjistili vysokou srdeční frekvenci (162 stahů za minutu), vysokou a širokou vlnu P poukazující na zvětšení obou předsíní a rychlou komorovou odpověď (za stahem předsíní následoval velmi rychle stah komor). Vzhledem k tomu, že velmi častým důsledkem srdeční nedostatečnosti bývá poškození funkce dalších vnitřních orgánů, provedli jsme i biochemické a hematologické vyšetření krve. Cílem tohoto vyšetření bylo zejména monitoring funkce ledvin a jater, které jsou velmi citlivé na jakékoliv změny v zásobování krví. Všechny stanovené parametry se však nacházely ve fyziologických hranicích.
Pacientovi byla nasazena kombinace tří léků. První lék měl za úkol posílit srdeční stahy a zpomalit srdeční frekvenci. Druhý lék způsobuje rozšíření cév a snížení krevního tlaku, který je prakticky vždy doprovodným příznakem srdečního selhání. Snížením krevního tlaku se dosáhne výrazného omezení zátěže kladené na srdeční sval. Efektem posledního léku je zvýšená tvorba moči, čímž se dosáhne eliminace hromadící se tekutiny z organismu.
Po nasazené léčbě se pacientovi během velmi krátké doby výrazně ulevilo. Kašel, který byl nejhorším příznakem jeho zdravotního stavu, již majitelé dále neregistrovali. Nepříjemné pro obě strany však bylo extrémní zvýšení pití a močení. Vzhledem k novým potížím jsme se s majiteli dohodli na snížení dávky léku na odvodňování organismu. Po tomto opatření se sice několikrát za den znovu objevily přechodné epizody pokašlávání, které již však pacienta nikterak nevysilovaly. Parametry krevního oběhu včetně srdeční frekvence se i nadále dařilo udržovat v normálních mezích. Psovi se tak úspěšně podařilo prodloužit život, přestože přesná délka jeho života se samozřejmě nikdy nedá předpovědět úplně přesně.
Veterinární klinika Medipet, Broučkova ul. 5395, 760 01 Zlín, Česká republika |
www.medipet.cz | medipet@post.cz | Hlavní stránka | Kontakt|