BEHAVIORÁLNÍ medicína

4. DOMINANTNÍ AGRESIVITA PSŮ

Agrese psa zaměřená proti majiteli a jeho rodině

 Agresivní chování vůči majiteli, případně jinému členovi sociální skupiny psa, je spolu se strachy (z osamění, z hlasitých zvuků apod.) nejčastějším problémem, s nímž přicházejí klienti do ordinace, nebo dosud spíše za cvičitelem. V literatuře, zvláště starší, se takovéto narušené chování psa označuje jako dominantní agresivita.

Příčiny agresivního chování

Agresivní chování patří k normálnímu repertoáru chování každého psa. Slouží k časoprostorovému oddálení nebezpečí nebo nátlaku, které mohou vzejít od příslušníků vlastního nebo cizího druhu. V tomto smyslu je nejčastější motivací k agresivnímu chování psa stav strachu nebo nejistoty. Hladinu iritability pro agresivní chování významně snižuje stres nebo frustrace.

Agresivní chování slouží také k posilování tzv. biologické kondice, zvláště v konfliktech o nejrůznější výsady, přičemž jednou z nejdůležitějších výsad je vlastní tělesná nedotknutelnost. Agresivní chování je reakcí individua na momentální okolní situaci. I agresivně reagující pes je schopen komunikace: přijímá signály protivníka a reaguje na ně např. zastavením nebo zmírněním ofenzivně agresivního chování, jakmile protivník vykáže jasně aktivní nebo pasivní podřízenost nebo konflikt ukončí jinak, např. útěkem nebo deeskalačními gesty.

Sociální vztahy

Sociální postavení není vlastnost vrozená nebo získaná sama od sebe. Odpovídající postavení může jedinec mít nebo rozvíjet jen ve vztahu k jinému individuu. Totéž platí pro dominanci. Paušální označení určitého psa za dominantního je nesmysl. Dominance je vlastnost, která se rozvíjí v důsledku opakovaných interakcí v dyádě (skupině dvou jedinců). Tím získávají oba členové dyády nakonec znalost o silách a slabinách toho druhého. Odhadnou relativní pozici druhého v určitých situacích a tím se vytváří asymetrický vztah: jeden z dvojice je výše postavený než druhý. Agresivní způsoby chování jsou zpočátku určeny k vyzkoušení vlastní síly. Jde většinou o gesta hrozby; málokdy dochází hned k ofenzivní reakci.

Permanentní nebo pravidelné agresivní chování není příznakem vysoce postaveného psa. Jedná se např. o velmi nejisté zvíře, kterému byla v jeho sociální skupině přidělena vysoká pozice (např. když ostatní členové skupiny permanentně přijímají nadřazená gesta takového zvířete).

Biologické zákonitosti

Sociálně expanzivní jsou všichni psi, protože tato vlastnost je jim dána geneticky. Každé zvíře se snaží o zvýšení své biologické kondice a používá k tomu odpovídající prostředky. Biologická kondice je míra, kterou budou zastoupeny geny individua v genové výbavě příští generace. Zjednodušeně se dá říci, že jedinci jde o to, aby umístil do této výbavy co nejvíce svých genů, a že všechny způsoby chování, které zvíře vykazuje, jsou podřízeny tomuto účelu. Jedinci vysoce postavení mají přitom více práv než níže postavení – to vysvětluje podstatu snahy o sociálně vyšší postavení.

V literatuře se nyní diskutuje nahrazení pojmu „dominance“ pojmem „bránění výsady, práva“. Tento pohled lépe vyjadřuje, že chování psa má vždy motiv a příčinu. Dají se tak lépe vysvětlit variace v „dominantním chování“ psa: např. pes si bez problémů nechá vzít potravu od všech členů rodiny a babička může kdykoli sedět vedle něj v křesle – ale paničce to nedovolí. Vysoce postavená zvířata se – podle kontextu – vyznačují určitými atributy. Ovšem sociální skupiny jsou zpravidla velmi různorodé, proto se tyto atributy nesmějí nikdy izolovat a jednoduše vztáhnout k paušálnímu určení hodnostního uspořádání skupiny. Výše postavený jedinec se může jednoho nebo více těchto atributů vzdát. To jeho postavení nijak nesníží. Suverén zůstane suverénem.

Atributy vysoce postaveného jedince

• Výše postavení členové smečky většinou přijímají potravu jako první. Jedí, jak dlouho chtějí a kolik chtějí, a určují množství a dobu jídla pro níže postavené. Potravu jako demonstraci své pozice často roznášejí kolem.
• Výše postavený vstupuje na místa sociálních partnerů a zabírá je pro sebe.
• Výše postavený jako první kontroluje nově příchozí (známé i cizince).
• Výše postavený je těmito příchozími jako první zdraven.
• Výše postavený začíná sociální kontakt (tělesná nebo verbální komunikace, hra) a ukončuje jej.
• Výše postavený má právo na nejlepší (většinou vyvýšená) místa.
• Výše postavený nevěnuje níže postavenému téměř žádnou pozornost.

Agrese v sociálním kontextu

Často zůstává konflikt majitelem nepozorován, dokud pes náhle nepřejde na vyšší stupeň agresivní komunikace – vrčí nebo kouše. Výrazné vnucování, vynucování pozornosti nebo nátlak postavením těla a výrazem tváře zaznamená jen malá část majitelů. A i když to zpozorují, většinou nic neudělají. Situace, ve kterých pak psi reagují agresivně, jsou ty, kdy je třeba (očima psa) bránit výsady. Klasický je spor o misku s krmivem, pohovku nebo sociálního partnera. Od prvního konfliktu dochází k efektu učení, jímž se problém zesiluje: pes kouše hned, aniž by vrčel; pes napadá, když člověk vstoupí do místnosti a nečeká, až se přiblíží k misce s krmením.

Období nejčastějších konfliktů

První období, kdy se pes snaží „zkusmo“ prosadit ve své smečce, je věk kolem 3 – 6 měsíců. V tomto věku obvykle majitel zaznamená zavrčení u misky s krmením, někdy i výraznou agresivní reakci při snaze nasadit psovi obojek, odstranit mu klíště nebo jej přidržet na vyšetřovacím stole při očkování. Většinou však tyto projevy přejde s úsměvem, a ani štěně není ještě zcela důsledné při obraně svých „práv“.

Druhým, nejvýznamnějším obdobím je dosažení tělesné dospělosti – u malých plemen 1,5 – 2 roky, u velkých 2 – 3 roky věku. V této době přichází většina klientů, protože útoky psa bývají velice razantní a jeho hrozba je tak zřejmá, že členové rodiny z něho mají strach. Obvykle se snaží agresivitu ze psa „vymlátit“, „ukázat mu, kdo je doma pánem“, a tím se konflikt prohlubuje, rodina postupně nedokáže se psem komunikovat pozitivně a všichni žijí ve stálém strachu a nejistotě.

Třetí období, kdy pes ohrožuje svým agresivním chováním rodinu majitele, je vymezeno začínajícím stárnutím psa (8 – 10 let). Psovi se oslabují smysly – sluch a zrak -proto mnohdy nepostřehne, že se někdo (většinou dítě) přiblížil až do kritické vzdálenosti a pak v úleku zareaguje agresivně. V této době psa také trápívají chronické bolesti kloubů a dalších orgánů, není už tak hravý a má rád svůj klid a úporně si brání především tělesnou nedotknutelnost a pohodlné místo pro odpočinek. Řada klientů tuto změnu chování psa respektuje. Jsou-li však v rodině malé děti, bývá agresivita starého psa častým důvodem k jeho utracení.

TERAPIE

Zacházení: Nejdůležitější je nejprve vyloučit konflikty. Všechny situace, ve kterých má pes možnost agrese kvůli postavení, musí být odstraněny. To je důležité jednak s ohledem na zdraví majitele, ale i na to, že pes dále nesmí získávat zkušenosti, které by ho v jeho chování utvrdily. Pes by měl mít stále nasazený koš a připevněný obojek s dlouhou šňůrou, aby se s ním dalo bez nebezpečí manipulovat.

Vyloučení agrese ze strany majitele: Všechny tresty člověka vůči psovi spadají v sociálním kontextu do rubriky „agrese“. Agrese majitele vyvolává novou protiagresi psa. Výhoda se tím stává ještě důležitější, než byla pro psa před tím. A pes učiní důležitou, ale pro nás negativní zkušenost: agrese je prostředek, jak řešit konflikty s člověkem. Pokud přes všechna opatření dojde ke konfliktu, má se zúčastněný člověk s důrazným ignorováním stáhnout. Adekvátní lidská reakce na nátlakové chování psa je demonstrativní ignorování: tělo pomalým klidným pohybem odtáhnout a přitom se otočit o 90 stupňů na stranu, demonstrativně se dívat mimo psa (1 – 3 s) a bez jediného slova odejít. Psa pak několik minut skutečně ignorovat. To není útěk před nepřítelem. Tímto způsobem vyjadřují vysoko postavení vlci svou nespokojenost s níže postavenými – vysoko postavení nemají přece zapotřebí na agresivní tlaky přistoupit.

Toto stažení hlavy a těla a následné ignorování je chování, kterému pes rozumí. Poselství si vysvětlí takto: „Já jsem šéf a nemám vůbec zapotřebí nechat na sebe vrčet – a ty jsi příliš bezvýznamný, abych se tvou agresí nechal rozčílit nebo dokonce vytočit – buď šťasten se svou výsadou, já ti ji tímto přenechávám.“ Toto ignorování se však musí s majiteli dostatečně probrat a eventuálně vyzkoušet. Podle toho, jak dramatický konflikt mezi majitelem a psem už je, může být pro majitele toto opatření přehnaným požadavkem. Pokud nedokážou zřetelně ignorovat, měli by se pokud možno lhostejně (neutrálně) z konfliktu stáhnout. Bezpečnost je nejdůležitější.

Redukce postavení: Člověk by si měl osvojit atributy vysoko postaveného zvířete (viz výše) aby tím dal psovi nenásilně, ale jasně najevo, kde je jeho místo. Je třeba uvážit, v jakém rozsahu a jak rychle to půjde realizovat. U velmi problematického chování se musí postupovat po krůčcích a ne přejímat najednou všechny atributy.

Výcvik poslušnosti: Postavení ve smečce má s poslušností mnohem méně společného, než si obvykle lidé myslí. Žádný pes neposlouchá jen proto, že člověk je šéf – a naopak psi, kteří mají problémy s bojem o postavení mezi svými lidmi, mohou docela dobře poslouchat. Cvičení poslušnosti mají za účel uvolnit pomocí povelů kritickou situaci. Když se se psem intenzivně a v přátelském kontextu nacvičí povel „místo“, dá se tento povel použít v problémovém případě, když např. psa chceme dostat z pohovky bez eskalace konfliktu.

Individuální opatření: V závislosti na konkrétním problému je samozřejmě třeba přijmout individuální opatření. U některých psů může pomoci krmit je několik měsíců jen z ruky, někdy je třeba najít ve slovníku majitele slovo (povel) signalizující negativní význam a nahradit je jinými; totéž platí pro řeč těla majitele. Je třeba provést po krůčcích desenzibilizaci na určitá chování majitele. Někdy je třeba několikatýdenní intenzivní výcvik – k tomu je dobré využít pozitivní zpevnění pamlsky, aby byla možná komunikace v pozitivním smyslu.

Kastrace: Jednoznačná indikace je u jednostranných nebo oboustranných kryptorchidů. Na základě důkladné anamnézy je možné se pro ni rozhodnout také u psů, kteří projevují agresivní chování i vůči ostatním psům, nebo u starších jedinců, kde lze vyslovit podezření na nádorové bujení tkáně varlat.

Medikamenty: Nevyřeší problém, mohou pouze dočasně zvýšit práh agresivního chování psa a tím dát majiteli více prostoru a času ke komplexní nápravě stavu.

Tricyklická antidepresiva: Amitriptylin 1 mg/kg 1 – 2x denně.

Homeopatické léky: Belladonna, Hyosciamus niger, Lachesis mutus, Natrum muriaticum, Nux vomica, Silicea, Staphysagria, Sulfur …..30 CH, 3 – 5 globulí 1x denně.

Cave: Při problémech s agresivitou nikdy nedávat rady po telefonu. Vždy musí předcházet co nejpodrobnější anamnéza a pokud možno i návštěva u klienta a posouzení všech souvislostí a možností nápravy – každý problém je individuální!

Literatura

1. Schöning B. Verhaltensstörungen: Aggressionen von Hunden gegen die Besitzer. 14. Baden-Badener Fortbildungtage Kleitierpraxis 2002:80-82.
2. Askew H. R. Behandlung von Verhaltensproblemen bei Hund und Katze. Berlin; Parey Buchverlag, 1997:372.
3. Schmidt W. D. Verhaltenstherapie des Hundes. Hannover; Schlütersche, 2003:176.
4. Schöning B. Verhaltensstörungen: Der Einsatz von Psychofarmaka. 14. Baden-Badener Fortbildungtage Kleitierpraxis 2002:80-82.

MVDr. Hana Žertová, Drobného 64, 602 00 Brno,
e-mail: hana.zertova@agroweb.cz

Veterinární klinika Medipet, Broučkova ul. 5395, 760 01 Zlín, Česká republika |

www.medipet.cz | medipet@post.cz | Hlavní stránka | Kontakt|