Herpesvirová infekce u šteňat

Nejvíce diskusí o herpesvirové infekci psů nastává v důsledku úhynu novorozených štěňat. Na tuto infekci štěňata hynou ve stáří dvou až tří týdnů, tedy v období kdy nemají ještě dostatečně vyvinutou termoregulaci.

Štěňata nejsou schopna do stáří asi 2 týdnů dostatečně udržovat svou teplotu a vzhledem k tomu, že viru se daří při 35-36°C, je možné ovlivnit průběh onemocnění hlavně zvýšením teploty prostředí alespoň na 36-37,7 °C při vlhkosti 45-55%.

U štěňat starších, která mají již schopnost odpovídat na infekci horečkou, nemá nemoc za následek úhyn, může však způsobit onemocnění dýchacího systému.

U dospělých psů nenacházíme o této nemoci mnoho referencí. U nich nemoc probíhá pozvolně, bez úhynu, zmiňovaná je většinou s ohledem na možnost dalšího chovatelského využití feny, která ve svém vrhu tuto infekci měla, nebo v souvislosti s puchýřkovitými změnami na sliznici přezky nebo předkožky.

Respiratorní forma herpesvirové nákazy u dospělých psů je klinicky málo rozlišitelná. To je neobyčejně důležité v přenosu nemoci. Pes nemusí získat herpes pouze při pohlavním styku, ale může se nakazit vdechováním kontaminovaného vzduchu. Je velmi složité vyhnout se tomuto viru v prostředí, ale je možné výrazně omezit možnost nakažení. Např. po návratu z výstavy kompletně vyměníme oděv, než přijdeme do styku s jakoukoliv březí fenou, nebo fenou s vrhem. Podložky či deky používané na výstavě nebo při výcviku izolujeme do doby jejich důkladného vypraní, nenecháváme fenu v cizím psinci v době jejího krytí, raději se vracíme domů, nebo se s fenou ubytujeme v hotelu. Snažíme se minimalizovat návštěvy cizích psů v našem psinci. Veškeré práce, zvláště v období březosti a vrhu feny vykonáváme, od čistého ke špinavému.

Štěňata mohou být infikovaná přes placentu, při průchodu infikovanými porodními cestami nebo přes dýchací systém při styku s infikovanými sekrety – nosní sekret, vaginální sekret. Přes placentu nakažená štěňata mohou být resorbovaná nebo se narodí mrtvá. Resorpce štěňat často vede k domněnce, že fena nezůstala březí. Stává se rovněž, že při raném testu březosti je fena pozitivně březí, ale pozdější test je negativní a fena březí není, nebo se narodí podstatně méně štěňat. Nákaza, která nemá za následek potrat, může vést k narození slabých štěňat s nízkou porodní váhou. Jestliže i tato štěňata výjimečně přežijí, jsou zdrojem viru pro okolí a mohou mít trvalé poškození nervové soustavy, ledvin nebo lymfatického systému, což je důvodem problémů v pozdějším životě.

Nejlepší cesta k zamezení ztrát v březosti nebo narození mrtvých či slabých štěňat je důsledná karanténa feny tři týdny před porodem a tři týdny po porodu. Herpes u dospělých psů může přežívat v různých místech organizmu při latentní infekci. Virus se aktivuje a stává se znovu infekčním při stresu. Klinický stav zvířete je nezměněn, tento stav můžeme diagnostikovat pouze podle stoupajícího množství protilátek v krvi feny.

Zvažte všechny možné stresové faktory, které mohou vést k aktivizaci viru:

• hormonální změny, které mohou dočasně oslabit tělo ve schopnosti adekvátní odpovědi na nákazu
• výstavy
• dlouhé cestování, následné krytí či znásilňování feny a opět dlouhé cestovaní
• možná souběžná bakterielní infekce pohlavních cest – pozor na zánět předkožkového vaku u krycího psa
• fena ve stáří 5 a více let – souvislosti s možnou sníženou činností štítné žlázy
• každý jiný stres, jako např. teplotní, použití kortikoidu nebo chemoterapie...

Pokud jsou příčiny stresu vyeliminovány, nemá většina fen v pozdějším chovu problémy. V současné době je dostupná a v praxi s výbornými výsledky používána vakcína proti herpesviru, i když samotná vakcinace není zárukou v zamezení onemocnění a bezproblémového odchovu šteňat.

Vakcína se aplikuje ve dvou dávkách. První injekce se aplikuje v průběhu hárání nebo 7-10 dnů po předpokládaném termínu páření. Druhá injekce se aplikuje 1 -2 týdny před očekávaným datem porodu. Revakcinace je v průběhu každé březosti podle stejného schématu.

Poruchy růstu zubů u drobných herbivorních savců

U drobných savců se často setkáváme s poruchami růstu zubů, tzv. malokluzí a to nejen řezázků, ale mnohem častěji s malokluzí stoliček. Malokluze se vyskytuje u všech herbiborních savců s trvalým růstem zubů, především však u králíka, morčete a činčily. Klinicky se malokluze projevuje zvýšeným sliněním, nechutí přijímat potravu, problémy s přijímem potravy, narušeným procesem žvýkání, změnou potravních návyků, změnou preference jednotlivých složek potravy, ztrátou hmotnosti a sníženou kvalitou srsti.

Příčiny malokluze jsou různé. Počínaje od traumatických fraktur zubů, fraktur čelistí, luxací čelistí, po traumatické vrozené příčiny (např. zkrácení horní čelisti), špatnou výživu, metabolická onemocnění, infekční onemocnění nebo neoplazie. Pokud hlavní složku potravy u herbivorních savců tvoří pelety a zrniny, dochází k poruchám v atrici okluzních ploch zubů. Následuje tvorba ostrých okrajů zubů, které zraňují měkkou tkáň dutiny ústní (jazyk, tváře). Nezávisí však vždy pouze na typu krmiva, ale také na délce trvání žvýkacího procesu. Změna tvaru a struktury zubů má potom za následek změnu směru růstu zubů a vznik malokluze.

Z metabolických poruch se může podílet na vzniku malokluze sekundární nutriční hyperparatyreóza, hypokalcémie, intoxikace vitamínem D, hypovitaminóza vitamínu A a u morčat je mnohokrát zapříčiněna hypovitaminózou vitamínu C.

Lindsey a Fox (1994) uvádí ve svých publikacích, že horní a spodní řezáky u králíka rostou rychlostí 2,0 – 2,4 mm za týden. Z toho vyplývá četnost opakovaných návštěv na korekci zubů.
Malokluzi diagnostikujeme na základě důkladné adspekce dutiny ústní pediatrickým laryngoskopem nebo otoskopem. Mnohdy je třeba zhotovit rentgenový snímek minimálně ve dvou projekcích.

Terapie spočívá v odborném zbroušení zubů v celkové anestezii.

Veterinární klinika Medipet, Broučkova ul. 5395, 760 01 Zlín, Česká republika |

www.medipet.cz | medipet@post.cz | Hlavní stránka | Kontakt|