ALERGIE

V poslední době velmi rychle narůstá počet alergických onemocnění jak u lidí, tak i u jejich zvířecích miláčků. Není jednoduché najít příčinu tohoto stavu. Zdá se, že velkou roli v rozvoji těchto onemocnění hraje stav našeho životního prostředí, nezdravý životní styl a určitá genetická zátěž lidské i psí populace.

Alergická onemocnění mohou mít různé formy. U psů se nejčastěji setkáváme se svědivými kožními změnami s různým rozsahem a lokalizací. Rozškrábaná kožní ložiska u psů nacházíme nejčastěji na hřbetě, břiše, tlapkách, uších, ale i na jiných částech těla. Vyvolávajících alergenů může být celá řada. Velmi časté jsou inhalační alergeny (rostlinný pyl, prach, roztoči, spóry plísní, seno, srst a kožní šupinky různých druhů zvířat, ale i člověka). Další skupinu tvoří alergeny hmyzu (např. sliny blech jsou pro psy jednou z nejčastějších příčin vyvolávajících rozsáhlé svědivé kožní změny). Psí alergie mohou být způsobeny i některými složkami krmiva nebo některými použitými léky.

Alergická onemocnění mohou mít celoroční nebo pouze sezónní charakter a to nejčastěji od jara do podzimu, kdy se v prostředí vyskytuje nejvíce alergenů. Vzpomínám si na majitele německého ovčáka, který uváděl, že jeho pes si vždy odře kůži na hřbetě do krve o lavičku, kterou v létě umístí na verandu. Ve skutečnosti měl pes sezónní alergii na pokousání blechami a o lavičku se škrábal „dobrovolně“, protože ho kůže na hřbetě svědila. Není divu, že k uzdravení psa nepomohlo odstranění lavičky z verandy. Kromě kožních potíží se v poslední době čím dál častěji u psů a koček setkáváme i s alergickými záněty spojivek, dutiny nosní a dolních cest dýchacích. Můžeme tak zaznamenat i případy astmatu.

Diagnostika alergických onemocnění u zvířat není jednoduchá. Vždy je potřeba vycházet z pečlivého posouzení všech klinických příznaků. Někdy lze diagnózu stanovit pomocí určitých změn v krevním obraze. Nejpřesnější metodou pro odhalení alergií jsou kožní testy. Ty spočívají v injekční aplikaci nejčastěji se vyskytujících alergenů do pokožky (aplikují se zpravidla do kůže zbavené srsti na jedné straně hrudníku). Přibližně za 20 minut po aplikaci se odečítá kožní reakce u jednotlivých vpichů.

Touto metodou stanovujeme zj. alergie na pyl běžných druhů rostlin (dub, buk, bříza, líska, trávy,…), roztoče, kožní šupinky psů, koček a lidí a také alergii na bleší kousnutí. Mezi náročnější metody patří také diagnostika alergie na potravu, která vyžaduje nasazení přísné diety. Ta se musí skládat se složek, které zvíře nebylo dosud zvyklé přijímat. Obvykle se jedná o krmiva na bázi jehněčího, krůtího, kachního, králičího nebo rybího masa.

Nejlepší způsob léčky alergií je zabránění styku s vyvolávajícím alergenem. To je možné např. u alergií na bleší kousnutí nebo na potravu. U většiny ostatních typů alergií však musíme používat jiné metody, z nichž nejčastější jsou protialergické léky. Další metodou je tzv. desenzibilizace. Při použití této metody musíme mít u psího pacienta přesně stanoveny alergeny, které mu dělají potíže (pomocí kožního testu). Z pozitivních alergenů se každému jedinci „na míru“ sestaví desenzibilizační vakcína, která se mu pravidelně zpravidla v intervalu několik týdnů aplikuje.

Alergickým onemocněním nelze obvykle předcházet. Jsou to nemoci, které mohou vzniknout prakticky kdykoliv během života zvířete. Nečastěji se objevují v období dospívání jedince (mezi prvním a druhým rokem života). Na jejich rozvoj může mít také vliv různý hormonální stav organismu (hárání, březost apod.). Není však výjimkou, když se alergické onemocnění objeví i u starého jedince. Prostředky klasické medicíny mohou alergické projevy různými způsoby tlumit, ale nikdy ne zcela vyléčit. Proto léčba alergií bývá zpravidla celoživotní záležitostí.

INFEKČNÍ a PARAZITÁRNÍ NEMOCI psů a koček, zavlečené ze subtropických a tropických oblastí

V rámci migrace obyvatelstva, hlavně v čase letních dovolených, dochází při návštěvách jižních oblastí k zavlečení exotických nákaz. Jejich výskyt je poměrně zřídkavý, ale při horečnatých onemocněních je nutno myslet i na tuto možnost a to i v případě, že je návštěva teplých oblastí už minulostí.

Babesiosa: Parazitární onemocnění vyskytující se v jižních oblastech Evropy, vyskytuje se také v Maďarsku, ale i na jižním Slovensku a Moravě. Babesia canis parazituje v erytrocytech a je přenášená klíšťaty. Příznaky onemocnění jsou celková slabost, únava, vysoká horečka, bledost sliznic, anemie, tmavě zabarvená moč, zvětšená slezina a játra. Léčba zahrnuje v jednodušších případech podávání antibabesiosních přípravků, u vážnějších případů je nutná i transfúze krve.

Ehrlichiosa: Bakteriální onemocnění spůsobené nejčastěji Ehrlichia canis, vyskytující se v oblasti Středozemního moře jižně od 48 rovnoběžky, také v Africe, Asii a Americe. Nákaza se přenáší klíšťaty, ale také je možný přenos nesterilními stříkačkami a při transfúzi krve. Při mírnějším průběhu choroby jsou příznaky často přehlédnutelné: střídání horečnatých stavů, výtok z nosu a očí, zvětšení lymfatických uzlin a sleziny. U chronických stavů je možno pozorovat celkovou únavu, hubnutí, snížený apetit, otoky. Při léčbě se užívají antibiotika až 3 týdny (tetracyklin), dále podpůrná terapie – vitamínové přípravky, transfuse krve a krátkodobě i prednison.

Leishmaniosa: Infekční onemocnění zapříčiněné různými druhy Leishmanií, vnitrobuněčně parazitujícími prvoky (nejčastěji v makrofágech). Vyskytuje se v jižních oblastech Evropy, Severní Africe, Asii a tropických oblastech jižní Ameriky. Nemoc přenášejí komáři rodu Phlebotomus, taktéž je možné nakažení při transfúzi a sekretem mokvavých ran nemocných psů. Inkubační doba činí někdy 2 až 7 měsíců a v počátečných stádiích je možné pozorovat jenom lehké a nárazové změny – letargie, přesvětlená srst, hubnutí, výtoky z nosu. Vysoce podezřelé jsou nesvědivé záněty kůže spojené s alopecií lokalizované hlavně na nosu a špičkách ušnic. Mízní uzliny jsou zvětšené a později může dojít k ulceraci kůže, vytváření píštělí, zánětu spojivek, sliznic, svalů a kloubů. Při terapii je nutné dlouhodobé podávaní allopurinolu v případné kombinaci s antimonovými preparáty a podpůrnou terapií.

Hepatozoonosa: Infekce, kterou zapříčiňuje Hepatozoon canis, může být zavlečená z oblasti Španělska, Itálie, jižní Francie, blízkého a dálného východu, Indie a Afriky. Nakažení nastává po pozření klíšťat obsahujících spory. Onemocnění probíhá částečně bez příznaků, u slabších jedinců se může vyskytnout zvýšená teplota, anorexie, apatie, zvracení, výtoky z nosu a očí, hubnutí. U souběžně probíhajících infekcí vystupují do popředí symptomy těchto nákaz (např. babesiosa, eishmaniosa). Specifický medikament proti H. canis neexistuje. Při ošetření paralelních infekcí vymizí většinou i příznaky hepatozoonosy. Doporučuje se podpůrná symptomatická terapie, nezřídkavé jsou případy spontánních remisí.

Parazitární onemocnění: Příčinou jsou cizopasníci, kteří sídlí ve vnitřním prostředí. Nejčastěji se nacházejí v trávícím traktu, ale cílovým orgánem mohou být i plíce, srdce, játra a slinivka břišní. Infekce vnitřními parazity nastává po pozření, jednak přímo v potravě anebo ve vodě, anebo v mezihostiteli (hlemýždi, drobní hlodavci…). Léčba zahrnuje podávání antiparazitárních preparátů a případné léčení nežádoucích vedlejších příznaků.

Prevence: Velké množství jmenovaných infekcí se přenáší vnějšími parazity. Z tohoto důvodu zahrnuje ochrana před onemocněním hlavně ochranu proti klíšťatům a komárům. Široké spektrum antiparazitárních a repelentních přípravků umožňuje účinnou ochranu. Jejich použití a kombinace je vhodné konzultovat s veterinárním lékařem.
Nedílnou součástí prevence je hygiena. Zvýšená opatrnost by měla být věnována při příjmu tekutin z místních zdrojů (používat jenom vodu, která je označená jako pitná), ale také i potravy (pozor na lov drobných hlodavců a hlemýžďů) a při koupání.

AUTOÚRAZY

Letní měsíce jsou typické nejen rozpukem přírody, sluníčkem a teplým počasím, ale i s tím spojenou vyšší intenzitou cestování. Se zvýšeným provozem na našich komunikacích však může souviset i jedna smutná skutečnost a tou jsou autoúrazy. Každým rokem se bohužel setkáváme s nárustem takových případů ihned s příchodem prvních jarních dnů s kulminací v průběhu letních prázdnin.

Je třeba upozornit, že ne vždy jde při takové nehodě o střet zvířete s autem, ale setkáváme se i se střety zvířat s motocyklem, kolem a nedávno jsme u nás na klinice měli případ těžkého úrazu psa po srážce s vlakem.

A právě v této souvislosti si musíme uvědomit srovnání hmotnosti a s tím spojené energie při nárazu např. při střetu psa s autem. Neznamená to však, že každá taková nehoda končí pro zvíře fatálně. Naopak. Při takovém úrazu je velmi důležitá rychlost, jakou se pohybuje daný dopravní prostředek, ale nejen ta. Pro prognózu poraněného zvířete je také velmi důležitý způsob a lokalizace prvního úderu na těle zvířete.

Nejčastěji jsou taková zvířata při autonehodách "sražena". Následkem toho bývají hlavně fraktury - počínaje končetinami, žebry a konče kostmi lebky. Fatálním a se životem neslučitelným případem je porušení páteře s přerušením míchy, při kterém dochází k ochrnutí těla směrem dozadu od místa zranění. Často však při takových nehodách bývají postiženy i orgány dutiny břišní (nejčastěji trhliny na játrech, slezině a močovém měchýři) a dutiny hrudní (hlavně plíce). V takových případech je nebezpečné život ohrožující krvácení. Jak však bylo zmíněno výše, ne každý autoúraz znamená pro zvíře definitivní konec. Současná veterinární medicína jde kupředu mílovými kroky a s mnoha i velmi těžkými zraněními si umíme u nás na klinice Medipet poradit.

A jak může takovému zvířeti pomoct majitel nebo náhodný svědek? Důležité je s takovým zvířetem manipulovat co nejšetrněji a nejopatrněji. Dalším krokem je pak zajištění tepla takovému zvířeti. Je možné jej opatrně zabalit do deky, kabátu atd. a poté je co nejrychleji dopravit k veterinárnímu lékaři. Velmi důležité je však jedno upozornění: každé takové zvíře je kromě různých poranění v silném šoku a s tím souvisí změna v jeho chování. I nejhodnější pejsek dovede v takové situaci škaredě pokousat svého milovaného majitele. Je třeba si tedy dávat velký pozor!

A jak můžeme pomoci jinak? Prevencí. To znamená, abychom při procházkách s našimi mazlíčky používali vodítka a po celou dobu vycházky zvířeti věnovali maximální pozornost. A řidiči? Abychom se maximálně soustředili na řízení, dodržovali rychlost a vůbec - abychom se za volantem chovali jako lidi!

Pěkné léto a dovolenou spolu s vašimi zvířátky Vám přeje kolektiv pracovníků veterinární kliniky Medipet Zlín.

Pes a cestování

Chcete si vzít svého domácího mazlíčka s sebou na cesty?

Pokud ANO: Pak si rozmyslete, jakým dopravním prostředkem budete cestovat. Nejlepší pro Vašeho psa je cestování autem. Můžete totiž kdykoli zastavit, aby se mohl proběhnout a vyvenčit, tohle Vám v autobuse a v letadle jen tak neumožní. Nejdůležitější je však pravidelný příjem tekutin, aby nedošlo k dehydrataci a přísun čerstvého vzduch. Bývá-li Vašemu pejskovi v autě nevolno, pak někdy stačí jen před cestou nekrmit, pokud by to nepomohlo, je možno podat léky proti zvracení.

Někteří jedinci neradi cestují v jakémkoli dopravním prostředku a proto je lépe se domluvit se svým veterinárním lékařem o podání zklidňujícího léčiva(sedativa).

Pokud NE: Poproste své přátele, zda-li Vám pejska nepohlídají nebo jej umístěte do psího hotelu.

Úžeh a úpal

Během letních měsíců, kdy teplota vzduchu mnohdy přesahuje 30ºC , hrozí víc než kdy jindy riziko přehřátí organizmu. Stejně jako lidé, i zvířata dokáží citlivě vnímat a reagovat na změny klimatu. Na vyloženě tropické dny reagují změnou aktivity – jindy čilé zvíře vyhledává stín, úkryt, polehává a zrychleně dýchá. Zvýšená frekvence dýchání, tzv. polypnoe, hraje zejména u psů důležitou roli při odvádění nadbytečného tepla z organizmu. Pes se totiž - na rozdíl od člověka – nepotí a zrychlené dýchání otevřenou dutinou ústní je pro něj jedinou možností, jak tento handicap nahradit. Výhodou oproti pocení je fakt, že při tomto způsobu ochlazování neztrácí pes důležité minerály, především sodík a draslík.

Přehřátí organizmu neboli tepelný úžeh postihuje zvířata, která jejich majitel neuvážlivě zamkl v autě nebo v malé nevětrané místnosti, bez poskytnutí misky s vodou. Vlivem vysoké vnější teploty prostředí a současně nedostatečného odvodu tepla z organizmu stoupá vnitřní teplota, která přesahuje 42ºC. Extrémní nároky na oběhový systém mohou vést až ke kolapsu a bez včasné a účinné pomoci až ke smrti jedince.

První pomocí bývá v těchto případech okamžité ochlazování zvířete podáním studené (nikoli ledové) vody a polévání celého tělního povrchu vodou. V těžších případech je nutné dopravit zvíře ihned k veterináři.

Léto a prázdniny jdou také ruku v ruce s cestováním a s častými výlety. Lidé i zvířata tráví zřetelně více času venku na slunci a právě slunce bývá bezprostřední příčinou úpalu. Klinicky se u zvířete jedná o důsledky přehřátí mozku: pes ( méně často kočka ) se chová jako omámený, špatně udržuje rovnováhu, vykazuje celkovou neochotu k pohybu, může zvracet.Tělesná teplota v tomto případě nemusí vybočovat z normálu. Důležité je přemístit postižené zvíře z otevřeného prostoru do stínu, poskytnout mu vodu, pomohou i chladivé obklady na hlavu.

Při potížích u zvířat souvisejících s horkem a sluncem, ať už se jedná o úžeh nebo úpal, by měl vždy asistovat veterinární lékař. Jen ten je schopen posoudit objektivně zdravotní stav pacienta, s přihlédnutím k jeho předchozím zdravotním potížím ( kardiaci, epileptici apod. ).

Co dodat závěrem?

Hlavní zásadou by měla být v létě prevence:

• Stejně jako u lidí je nutné dodržovat vhodný pitný režim – miska s čerstvou vodou neustále k dispozici.
• V horkém počasí nepodnikat náročné túry , např. po horách.
• Nenechávat psa zavřeného v autě na parkovišti.
• A konečně – dopřát zvířeti osvěžující koupel, v horkých dnech postačí i postřik vodou z hadice na zahradě.

AKUTNÍ GASTROENTERITIDY v letním období

V letních měsících se pravidelně setkáváme s náhlými zažívacími potížemi, které by neměly uniknout pozornosti majitelů domácích miláčků. Akutní zvracení a průjem jsou totiž jedním z nejčastějších onemocnění a to především u štěňat a mladých zvířat. U kočičích pacientů se s nimi nesetkáváme přiliš často. Akutní zánět žaludku – gastritis a zánět střevního traktu – enteritis se velmi často vyskytují současně, protože mívají identickou vyvolávající příčinu. Běžnými klinickými příznaky pak bývají zvracení a akutní průjmový stav.

Nejčastějšími příčinami akutního zvracení nebo i průjmu jsou výživové faktory, pozření toxinů různého původu, působení cizích těles a v neposlední řadě také infekční a parazitární vlivy. Některé případy akutních zažívacích potíží mohou mít lehčí průběh a spontánně se upraví za přispění dietního režimu, jiné (infekce, intoxikace) mohou představovat život ohrožující stavy.

Faktory výživy jsou velmi častou vyvolávající příčinou vzniku akutního zvracení a průjmu. Zahrnují nadměrný jednorázový příjem krmiva, náhlé změny krmné dávky, pozření nevhodných jídel (přesolené, kořeněné a nadměrně tučné potraviny, nabízení soust při domácím grilování), zkažené krmivo ( žluklé tuky, zahnívající zbytky s obsahem bakteriálních toxinů a mykotoxinů produkovaných plísněmi). K příjmu nevhodných látek často dochází pozřením různých odpadků při vycházkách v nestřeženém okamžiku. Přeborníky v požírání různých odpadků jsou štěňata, což je dáno především jejich přirozenou zvědavostí a zvídavostí jakož i sklonem ke žvýkání různých předmětů. Častou příčinou zažívacích potíží je pozření kostí a dalších hrubých a nestravitelných částic, které pak při průchodu trávicím traktem způsobí v lehčím případě mechanické poškození citlivé sliznice. V závažnějších případech pozření cizího tělesa může vzniknout mechanický uzávěr trávicí trubice se všemi neblahými důsledky.

Máme li obrátit pozornost na intoxikace – jako vyvolávající příčinu akutních zažívacích problémů, musíme zmínit možnosti otrav, které jsou typické zejména pro letní měsíce. Jedná se o otravy zahradními a planě rostoucími rostlinami a ve vzácných případech o otravy houbami. Mezi rostliny s přímým toxickým působením na zažívací trakt patří hyacynt, filodendron, konvalinka, oleandr, difenbachie, lýkovec, jírovec maďal, nocenka, zimostráz, akát, ptačí zob, zimolez, jmelí, cesmína a pryšec. Podezdření na intoxikaci zvyšuje přítomnost jiných klinických příznaků, které se přidružují ke zvracení a průjmu. Tak například erozivní zánět sliznice dutiny tlamkové nacházíme při otravách rostlinami rodu Dieffenbachia a Philodendron. Poruchy srdečního rytmu se vyskytují u otrav náprstníkem, oleandrem, tisem a konvalinkou. Příznaky poškození ledvin nacházíme také u otrav muchomůrkami rodu Amanita, cibulkami kosatce, amarylky, narcisů, rododendrony, břečťanem, kaštanem a lilkovitými rostrinami.

Z celého spektra parazitů zažívacího traktu způsobují nejzávažnější potíže giardie, tenkohlavci a měchovci. V žaludku psa se mohou uplatňovat hlístice, občas i škrkavky nebo tasemnice. Ve střevech jako příčina akutního průjmu parazitární povahy připadá v úvahu invaze kokcidiemi rodu Isospora a Cryptosporidium, giardiemi, měchovci, škrkavkami a tasemnicemi. Pravidelné odčervování a v případě giardiózy i ochranné očkování jsou nejlepší aktivní prevencí vzniku těchto problémů.

Bakterie jsou obecně považovány za méně významné původce akutního zánětu žaludku a střev. Dá se říci, že většina trávících problémů vyvolaných bakteriemi spontánně vymizí. Největší význam mají kampylobaktery, klostridie, a salmonely. Zejména posledně zmiňované mohou kontaminovat tepelně nedostatečně upravené potraviny. V letním období může být zdrojem zažívacích potíží problematická kvalita vody ve vodních tocích a nádržích. Zvracení a průjem mohou totiž vyvolat také cyanobakterie (sinice) přítomné ve vodě. Při pití vody kontaminované v letních měsících tzv. „kvetením“ řas rovněž dochází k akutním průjmovým stavům.

Dominantními příznaky akutního zánětu zažívacího traktu bývá opakované zvracení a průjem s náhlým začátkem. Zpočátku zvratky obsahují krmivo v různém stupni natrávení, později dochází ke zvracení bílé nebo nažloutlé zpěněné tekutiny. Tato může obsahovat hlenovité či krvavé příměsi. Zvracení se většinou zmírňuje, pokud pacient nepije a nepřijímá potravu. Průjem, jako další příznak, se obvykle dostavuje se zpožděním. Stolice bývá kašovitá až vodnatá, někdy s přítomností krve a hlenu. Typický bývá pronikavý zápach. Nezřídka pozorujeme úplné nechutenství, v těžších případech bývá přítomna apatie, nadměrná žíznivost, zápach z dutiny tlamní, břišní bolestivost a plynnatost. Komplikujícím faktorem těžších případů je dehydratace, která je zvláště nebezpečná u štěňat a mladých psů.

Dietetická a rehydratační opatření jsou základem obecných léčebných postupů u akutního zvracení a průjmu. Při zvracení se běžně doporučuje nepodávat po dobu 12 hodin žádné tekutiny. Pokud pacient během této doby nezvracel, nabídneme malé množství vlažného nápoje. Ideální jsou komerčně vyráběné rehydratační roztoky. Nejsou li tyto k dispozici, je možné využít slabší černý čaj s přídavkem hroznového cukru nebo medu a špetkou kuchyňské soli. Lze také využít čajů bylinných, jako je odvar z dubové kůry nebo heřmánku. Samotná voda není přiliž vhodná s ohledem na nízkou koncentraci minerálů. Při delším žíznění se doporučuje podávat k olizování kostky ledu, příjem malého množství tekutin zabraňuje pocitu žízně a chlad působí v akutním stádiu zánětlivého procesu příznivě.

První krmení podáváme až po uplynutí 24 hodin od posledního zvracení, u dospělých psů a odrostlejších štěňat až po 48 hodinách. Ideálním řešením pro první zatížení trávicího traktu po hladovce jsou komerčně vyráběné klinické diety (Hill's d/d, Hill's i/d, Eukanuba Intestinal Formula nebo Waltham Low Fat Diet či Waltham Selected Protein Diet). Doma připravovaná dietní potrava má být hypoalergenní a obsahovat jeden zdroj polysacharidů a jeden hlavní zdroj bílkovin. Zásadou dietního režimu je zvýšení frekvence krmení na 3-6 x denně a podávání malých dávek krmiva. Konsistence by měla být co nejměkčí a krmivo by mělo být ohřáté na tělesnou teplotu. U psích pacientů jsou během diety vhodné mléčné bílkoviny nebo bílkoviny neobvyklého druhu masa. Jako hlavní zdroj bílkoviny se doporučuje nízkotučný tvaroh, sýr typu cottage, bílý jogurt, vařený vaječný bílek, vařené libové krůtí, králičí, jehněčí nebo rybí maso. Ideálním zdrojem polysacharidů je pak vařená bílá rýže. Poměr mezi sacharidovou a bílkovinnou složkou potravy má být nejlépe 2:1. Při příznivém průběhu onemocnění podáváme dietu 2-4 dny a pak se během dalších 2-4 dní vracíme k původnímu krmení. Pokud dochází k dalšímu zhoršování zdravotního stavu i přez provedená dietní opatření, neodkládáme návštěvu u veterinárního lékaře.

Veterinární klinika Medipet, Broučkova ul. 5395, 760 01 Zlín, Česká republika |

www.medipet.cz | medipet@post.cz | Hlavní stránka | Kontakt|