únor/březen - vhodná doba pro očkování proti Lymské borelióze u psů

Lymská borelióza je závažné bakteriální onemocnění lidí i zvířat.

Ve veterinární praxi se s ním nejčastěji setkáváme u psů. Klinické příznaky u psů bývají podobné jako v humánní medicíně. Patří mezi ně apatie, nechutenství, horečka, zvětšené mízní uzliny, kožní změny (u lidí ve formě plošných zarudlých ložisek)bolesti kloubů, vzácněji také poškození srdce, ledvin a nervového systému (křeče, agresivita, změny chování).Některé příznaky u psů však nejsou, zejména na počátku onemocnění, příliš patrné.

S charakteristickými kožními změnami se u psů téměř vůbec nesetkáme. Nejčastějším příznakem boreliózy psů tak bývá nechuť k pohybu nebo kulhání na jednu či více končetin. Pokud se onemocnění zavčas rozpozná, dá se úspěšně léčit aplikací antibiotik, která však musí být podávána dlouhodobě (jeden až několik měsíců). V případě, že borelióza přejde do chronické fáze, zanechává na pacientovi trvalé následky, nejčastěji ve formě chronických zánětů kloubů a trvalého kulhání.

Lymská borelióza je onemocnění, které se v našich podmínkách běžně vyskytuje. Zdrojem nákazy pro psy jsou infikovaná klíšťata. Nemocný pes naštěstí nemůže nakazit jiná zvířata ani člověka. K nákaze člověka však může dojít, když majitel holou rukou vytahuje psovi klíště. V oblastech výskytu boreliózy je nejúčinnější metodou boje s nákazou očkování psů. Nejideálnějším obdobím, kdy zařadit očkování boreliózy do vakcinačního schématu, je zima a předjaří, což je doba před začátkem sezóny výskytu klíšťat. V prvním roce se provádí dvakrát v rozmezí tří týdnů. Následné vakcinace se provádí jedenkrát ročně.

Podzimní období provází psí populaci pravidelně nakažlivá nemoc

která postihuje horní cesty dýchací - infekční laryngotracheitida psů. Podrobnou informaci Vám přinášíme z publikace Svoboda a kol.: Nemoci psa a kočky

Jako infekční laryngotracheitida psů (canine infectious tracheobronchitis) se označuje každé akutní infekční onemocnění psů postihující hrtan, průdušnici a průdušky, které není způsobeno virem psinky. Typickým příznakem onemocnění je akutní záchvatový kašel.

Etiopatogeneze

Na vzniku onemocnění se podílí obvykle několik původců. Z virových etiologických agens jsou to nejčastěji virus parainfluenzy psů typ 2 (CPIV-2) a psí adenovirus typ 2 (CAV-2). Zatímco první z nich je poměrně labilní, druhý může přežívat v zevním prostředí i několik měsíců. Z dalších virových agens byly v některých případech izolovány psí adenovirus typ 1 (CAV-1) a psí herpesvirus. Infekce těmito viry způsobuje jen mírné příznaky onemocnění především u mladých nebo stresovaných zvířat. Úloha psích reovirů v etiologii infekční laryngotracheitidy psů není zcela vyjasněna. Zejména CPIV-2 a CAV-2 jsou vysoce infekční a po proniknutí do organismu inhalační cestou se replikují v epiteliálních buňkách sliznice nosu, průdušnice a průdušek nebo v peribronchiálních mízních uzlinách. K virémii a diseminaci viru do ostatních orgánů po infekci nedochází. Po infekci následuje rozsáhlé poškození sliznice dýchacího aparátu, které umožní osídlení sliznice bakteriemi. Nejčastěji jsou to Bordetella bronchiseptica a dále mikroorganismy z rodů Pseudomonas, Klebsiella, Pasteurella, Streptococcus. Podíl mikroorganismů rodu Mykoplasma na rozvoji onemocnění není vyjasněn. Naproti tomu Bordetella bronchiseptica se může uplatňovat i jako primární patogen u psů všech věkových kategorií. Osídlení sliznice dýchacího aparátu mikroorganismy je usnadněno současně probíhajícím subklinickým onemocněním, jako jsou chronická bronchitida, bronchiektazie nebo primární ciliární dyskineze. Po adhezi mikroorganizmů na sliznici se snižuje aktivita cilií a alveolárních makrofágů. Postupně se vyvíjí proliferativní nekrotizující bronchitida, která v některých případech může vyústit v bronchopneumonii.

Symptomatologie

První klinické příznaky se objevují zpravidla devátý den po infekci. Jejich rozvoj závisí na podílu jednotlivých etiologických agens, stáří a kondici psa a na stupni a rozsahu slizničního poškození. Onemocnění může probíhat jako krátkodobá epizoda akutního kašle na jedné straně nebo jako těžká, život ohrožující bronchopneumonie na straně druhé. Nekomplikovaná laryngotracheitida trvá obvykle 5-14dní a manifestuje se paroxyzmálním suchým kašlem, někdy provázeným dávením. Lze jej snadno vyprovokovat tracheální kompresí nebo fyzickou zátěží. Pro akutní nástup úporného kašle s expektorací hlenu a dávením bývá tento stav majiteli často mylně popisován jako zvracení nebo snaha vydávit cizí těleso (kost), které psovi uvízlo v krku. Ojedinělým klinickým příznakem bývá serózní nebo mukopurulentní výtok z nozder nebo z očí. Těžší formy infekce spojené se zánětem průdušnice a bronchů bývají provázeny febrilií, apatií a vlhkým kašlem, příp. ztíženým dýcháním. U těchto případů může být vedle výše zmíněných příznaků zjišťován zesílený vesikulární šelest, někdy provázený přídatnými šelesty. Těžká, život ohrožující bronchopneumonie se vyvíjí obvykle jen u štěňat do stáří 6 měsíců.

Diagnostika

Klinická diagnóza vychází z anamnézy a výsledku klinického vyšetření. Typickým anamnestickým údajem je akutní nástup kašle, často po kontaktu s jinými psy. Použití paraklinických a laboratorních metod (hematologické vyšetření, RTG hrudníku, mikrobiologické a cytologické vyšetření transtracheálního výplašku) je indikováno u pacientů s febrilií, apatií, inapetencí a dechovými potížemi. Hematologický profil se u nekomplikovaných případů zpravidla neodchyluje od normy. U pacientů s těžkým průběhem může být neutrofilie s posunem doleva. Rentgenogram hrudníku bývá charakterizován zvýrazněnou bronchiální kresbou, příp. intersticiálním až alveolárním zastíněním některého plicního laloku. Pro identifikaci bakterií účastnících se na etiologii onemocnění je nejcennější mikrobiologické vyšetření transtracheálního výplašku. Typickým nálezem je vysoký podíl neutrofilních granulocytů se smíšenou G+ a G- mikroflórou. Bakteriologická kultivace získaného materiálu je pro rozhodnutí o bezprostřední volbě antibiotika příliš zdlouhavá. Cenná je u případů neodpovídajících na antibiotickou léčbu pro možnost pozdějšího usměrnění antibiotické volby.

Stanovení protilátek proti B. bronchiseptika, příp. proti CPIV-2 v krevním séru (IgG) má jen omezený význam. Organizmus psa po infekci produkuje především sekreční IgA, takže negativní serologický výsledek nevylučuje infekci některých ze zmíněných patogenů. U zvířat s kašlem, příp. dýchacími potížemi perzistujícími déle než dva týdny je nutno opakovaným vyšetřením dýchacího a kardiovaskulárního systému vyloučit další možné příčiny.opakovaným vyšetřením dýchacího a kardiovaskulárního systému vyloučit další možné příčiny.

Terapie

Infekční laryngotracheitida psů ve většině případů odezní spontánně během 7-10 dní, ačkoli, zejména u neléčených případů může perzistovat po dobu až několika týdnů. Důležitou součástí terapie je klid. Fyzická zátěž a rušivé podněty zpravidla u nemocných psů provokují záchvaty kašle.

U nekomplikovaných případů s afebrilním průběhem provazených úporným vysilujícím kašlem je indikováno krátkodobé podávání antitusik per os. U pacientů s febrilií a hojnou sekrecí tracheobronchiálního hlenu musí být antitusika omezena na minimum, aby se nesnižovala sanační a obranná funkce kašle. Z preparátů dostupných u nás se osvědčil kodein v denních dávkách od 0,25mg/kg ž.hm. nebo přípravky s obsahem dextrometorfanu. Pro usnadnění expektorace se doporučuje zvlhčování vzduchu a dostatečný přísun tekutin. Lze použít i komerčně dostupná expektorancia ( acetylcystein), příp. bronchodilatátory.

Indikací pro aplikaci antibiotik je u pacientů s infekční laryngotracheitidou febrílie a postižení dolních dýchacích cest. Kritériem pro volbu antibiotika je dobrá citlivost předpokládaného etiologického agens a solidní penetrace do sekretu dýchacích cest po per orálním podání. Lze použít amoxycilin s klavulanátem ( 11-22mg/kg ž. hm. 3x denně) nebo potencované sulfonamidy (30mg/kg ž.hm. 2x denně). Obě antimikrobiální látky poněkud vytlačili dříve hojněji používaný doxycyklin (5-10mg/kg ž.hm. 1-2x denně). Enrofloxacin (5-10mg/kg ž. hm. 2x denně) se doporučuje vyčlenit pro případy rezistentní k výše zmíněným antibiotikům. Aplikace tetracyklinových antibiotik je kontraindikována u štěňat v prvních dvou měsících života a u březích fen. Další možností antibiotické terapie je gentamicin,příp. amikacin. Protože obě tato antibiotika špatně penetrují do tracheobronchiálního sekretu, lze zvýšit jejich účinnost aplikací formou aerosolu. Lze použít např. mechanický rozprašovač, který se naplní fyziologickým roztokem v množství asi 3ml, v němž se rozpustí 50mg gentamicinu. Inhalace se provádí po 12hod. po dobu 3-5 dní.

Prevence

U psů, kteří prodělali infekční laryngotracheitidu, se vytváří imunita, kterou zajišťuje především sekreční IgA. Ta spolehlivě chrání zvíře před novou infekcí, ale má poměrně krátké trvání.

Vakcíny, které mají chránit psy před rozvojem onemocnění, by měli obsahovat antigeny CAV-2, CPIV-2 a B.bronchoseptica. Kromě vakcín s obsahem virových antigenů pro parenterální aplikaci je dostupná živá vakcína pro intranasální aplikaci s obsahem B. bronchiseptica. Vakcíny podávané parenterálně interferují s mateřskými protilátkami, a proto je nutno štěňata vakcinovaná do 4 měs. stáří revakcinovat. Obvykle se doporučuje aplikovat dvě dávky po třetím měsíci věku s odstupem dvou až čtyř týdnů a s revakcinací jednou za rok. Tato vakcinace stimuluje tvorbu IgG, které se vylučují do sekretu dolních dýchacích cest. Slizniční imunita zajištěná IgA je po této vakcinaci pouze slabá. Proto parenterální vakcinace zabrání rozvoji klinického onemocnění nebo zmírní jeho klinický průběh, ale nechrání sliznici dýchacích cest před infekcí a následným vylučováním viru.

Při použití intranasálních živých vakcín se protektivní imunitní odpověď vyvíjí už po 5 dnech po vakcinaci. Protože tato vakcína neinterferuje s mateřskými protilátkami, lze ji vakcinovat štěňata už od dvou týdnů věku s revakcinací 1x ročně. Cílem intranasální vakcinace je omezit kolonizaci sliznice dýchacích cest mikroorganismy a zabránit rozvoji klinického onemocnění. CPIV-2 i CAV-2 spolehlivě ničí desinfekční prostředky s obsahem kvarterních amonných bází a chlornanu sodného.

Prognóza

U psů s nekomplikovaným průběhem onemocnění je prognóza dobrá. V život ohrožující bakteriální bronchopneumonii může infekční laryngotracheitida vyústit u zvířat imunosuprimovaných, s chronickým onemocněním dýchacího aparátu nebo u nevakcinovaných štěňat.

Nobivac KC – ideální vakcína proti psincovému kašli

• Malý objem vakcíny, snadná aplikace i malým psům
• Aplikace pouze do jedné nosní dírky
• Bezpečný pro březí feny a štěňata od 2 týdnů stáří
• Chráněnost již za 72 hodin po jediné dávce
• Roční revakcinace

Veterinární klinika Medipet, Broučkova ul. 5395, 760 01 Zlín, Česká republika |

www.medipet.cz | medipet@post.cz | Hlavní stránka | Kontakt|